Školící, výcvikové a opravárenské středisko požární ochrany fungovalo v Dašicích v letech 1993-2003. V kasárnách dříve sídlil Samostatný 41. raketový dopravní oddíl VÚ 8884 Dašice. Poté rozhodla AČR o tom, že zde zřídí speciální středisko, které bude mít na starosti vojenské hasiče z celé republiky. ŠVOSPO zajišťovalo vojenské hasičské jednotky po stránce materiální a rozhodovalo o tom, jaká výstroj a výzbroj se jednotlivým VHJ nakoupí. Také řešilo opravy a renovace požární techniky, kterou jednotlivé jednotky disponovaly. Středisko mělo pro tyto účely velké dílny a garáže po raketovém vojsku.
Nejen pro účely výcviku byla na středisku technika CAS 32 Tatra 815, CAS 32 Tatra 148, CAS 25K Liaz, Autobus Karosa, PPS 12, laminátová dvoumotorová loď, ruské vojenské nafukovací čluny Lugan a mnoho další techniky.
Hlavní náplní ŠVOSPO bylo školit nové a stávající vojenské hasiče. Nástupní odborný výcvik trval 6 týdnů a mohlo se ho účastnit až 60 frekventantů. Součástí byl také kurz NDT, který probíhal mimo jiné v klecovém polygonu, který byl za tím účelem ve středisku vytvořen. Strojnický kurz trval 2 týdny a nazýval se obsluha CAS. Mezi další kurzy patřilo taktické řízení, kurz radiotelefonistů PO, práce s vyprošťovacím zařízením, obsluha motorových pil a lezecký kurz. Práce ve vyškách a nad volnou hloubkou se trénovala jednak na lezecké věži, která se ve středisku nacházela, tak ve skalách po celé republice. Na lezecké výcviky se jezdilo do lomu Velká Amerika, Mexiko, Leštinka, do pevnosti Hanička, do skal ve Škrovádu, na silo v Černé za Bory a do mnoha dalších míst. Speciálním kurzem bylo školení NPO – náčelníků požární ochrany. To byli důstojníci u většiny útvarů AČR, kteří měli na starosti PO na svých pracovištích. Kurzy mělo na starost 10 instruktorů – občanských zaměstnanců. Pouze velitel střediska a jeho zástupce byli vojáci z povolání.
ŠVOSPO bylo dokonce zařazeno do požárního poplachového plánu pro Dašice a okolí, ale za těch 10 let to nebylo naštěstí potřeba. Cvičně se však vyhlašovaly poplachy ruční sirénou z ohlašovny požárů, která sídlila na vrátnici. Opakovaně však bylo středisko nasazeno při povodních. V roce 1997 zasahovali instruktoři v Troubkách u Přerova, kde sloužili ve 4 hodinových směnách – služba, odpočinek a hotovost. Rozváželi také humanitární pomoc a lezci zachraňovali osoby na střechách domů z podvěsu vrtulníku. Podobné to bylo i při povodních v roce 2002. Instruktoři s technikou pomáhali se záchranou osob a čerpáním vody nejdříve v Jincích, poté v Praze a nakonec v Terezíně. Celkově trvalo nasazení sil a prostředků ze ŠVOSPO téměř měsíc. Lezci sloužili společně s VHJ Letiště Náměšť na HS 7 Praha – Smíchov a vyjížděli na zásahy společně s kolegy z HZS Praha. Známé bylo také nasazení „dašické chobotnice“, což byl těžký armádní nákladní automobil Tatra 815 8×8, který měl na korbě 10 strojů PS 12. S autem se zajelo do laguny, kterou bylo potřeba odčerpat a deset stříkaček mělo brzy práci hotovou.
Po přesunu ŠVOSPO z Dašic do pardubického Semtína fungovalo středisko pouze 2 roky v omezené míře a poté se přestěhovalo do Vyškova, kde se dělají hasičské kurzy pro vojenské hasiče dodnes.
Autor fotografií: Petr Havelka, Jaroslav Diák, Jakub Morávek
Nahrávání ...